Našel jsem krásný článek Miloše Škorpila na stránkách Běžecká škola, jehož část má univerzální platnost, a odpovídá na otázku v nadpisu.

Co na moje běhání řeknou jiní?

Někteří z vás si tuto otázku pokládají proto, že se nechtějí před druhými ztrapnit. Nebojte se, ať budete dělat cokoliv, vždy se najde pár „chytráků“, kteří z prosté závisti, že vy děláte něco, o čem oni jsou schopni pouze snít nebo povídat, se vám to budou snažit znechutit. Třeba jen proto, že když by se jim povedlo vás odradit, měli by oni pro sebe výmluvu, proč o tom jen mluví a nikdy sami nezačnou. Pro ostatní by se pak stali velkými odborníky na všechno, protože oni to přece říkali, že na to nemáte.

Další skupinu tvoří ti, kterým už ve škole znechutili běhání, když měli za dobrou známku uběhnout 1500 m. Tím získali do života jeden nepříjemný zážitek a zároveň chybnou informaci o svých schopnostech. Informaci, že jsou, co se týče běhání, naprosto neschopní.

Takže to neřeš a běž! a nebo jdi! to je jedno … rozhodně si nic nenech znechutit od všudypřítomných chytráků.

Pokud běháš, jsi běžec. Nezáleží na tom, jak daleko běháš, nebo jak rychle. Nezáleží na tom, jestli je to dneska poprvé, nebo běháš už dvacet let. Neexistuje žádná zkouška, kterou bys musel projít, žádné oprávnění, které bys měl získat, žádná členská karta, kterou bys mohl obdržet. Prostě jenom běhej.

John Bingham, maratonec